Kostel je jednolodní orientovaná stavba. Nejstarší částí je kněžiště tvořící polygonální uzávěr s pěti stranami a čtyřmi armovanými příporami, opěráky, z nichž dva jsou částečně později zazděná. Loď kostela je bez přípor, je vyšší než kněžiště a má hrotitá gotická okna. Je zastřešena vysokou sedlovou střechou. Štít střechy na východě přesahuje kněžiště, na západě je tvořen nad římsou štítu dvojstupňovým dvakrát vykrojeným štítem a trojúhelníkem tympanonu štít završujícím. Ve štítu jsou dvě kruhová okénka v kosočtverečných výklencích. Věže nejsou umístěny zcela symetricky k ose kostela. Severní je poněkud vzdálená lodi a má v přízemí sakristii. Věž severní je o něco málo nižší. Veduta Mathiase Gerunga z let 1536 - 37 ukazuje kostel jen s jedinou, jižní věží. Jako důkaz stáří věže nebude Gerungova kresba úplně postačovat, i když v její prospěch svědčí i některé další skutečnosti. V severozápadním koutě věže a lodi je viditelná spára na styku zdí. Nároží jižní věže a nároží lodi kostela má armatury ze stejného lomového kamene, jako přípory kněžiště. Před barokní štít kostela na západě je dodatečně přistavěna vstupní předsíň a na severní straně schodiště na kruchtu. Na jižní straně v koutě věže a lodi kostela je barokní třístěnný přístavek uvnitř s kruhovým schodištěm do věže. Věže kostela mají nahoře dřevěné bednění s dřevěnými cibulovými báněmi. Hlavní vstup do kostela je barokním portálem s obloukem. Nad portálem je pískovcová, nápisová pamětní deska se dvěma znaky a vročením 1570. Připomíná Albrechta Smiřického a jeho manželku Hedviku z Házmburku. V dodatečně přistavěné předsíni je zazděná část náhrobního kamene paní Doroty Voračické z Pabenic zemřelé 1591. Pod náhrobníkem Doroty Voračické se nachází fragment dalšího náhrobníku s reliéfem ženy. Na okoseném obvodu je reliéfní nápis, v rozích se štítky a emblémy, ale většinou s nečitelným nápisem. Kněžiště při pohledu z lodi má hrotitý triumfální oblouk s okosenou hranou. Křížovou gotickou klenbu kněžiště nese sedm antropomorfních konzolových masek, jejichž umělecké pojetí odkazuje na pražský parléřovský okruh z osmdesátých let 14. století. V kněžišti po levé straně se nachází gotické sanktuárium. Má výklenek s kovovou mřížkou, která je replikou původní, zničené při požáru, jejíž fragment je v náchodském muzeu. Po pravé straně kněžiště je renesanční náhrobek z roku 1612 postavený předkům Albrechtem Václavem Smiřickým ze Smiřic (1593 - 1614). Na pravé, jižní straně presbytáře je gotický pískovcový portálek a má nahoře vykrojené kouty a vyžlabené ostění. Vede do podvěží. Na levé, severní straně kněžiště je renesanční portálek, pravoúhlý, mělce profilovaný. Dveře původní jsou pobité kříženými železnými pásy a rozetami. Tlukadlo dveří je visuté, oválné a pod ním prolamovaný kosočtverečný štítek s klíčovou dírkou ve štítku olemovaný spirálami. Zámek je původní. Dveře vedou do sakristie, která je sklenuta valeně. Síně ve věžích jsou upraveny jako oratoře a sklenuty, severní valeně, jižní s výsečemi a otevřeny do kněžiště segmentovými oblouky. Zábradlí dřevěná, pseudogotická. Prostor lodi sklenut křížovou renesanční klenbou. Kolem západní a severní stěny lodi obíhá empora zalomená v pravém úhlu. Spočívá na severu na šesti užších a na západě na dvou širších segmentových obloucích, nesených toskánskými sloupky. Podempoří sklenuto devíti křížovými poli bez žeber. Jejich cípy jsou neseny na stěnách buď pilíři s římsovitou hlavicí nebo římsovitými konzolami. Nejstarší písemnou zprávu o kostele máme z roku 1350 a další z roku 1360 a potom z let 1391 - 92. Roku 1570 kostel vyhořel a byl částečně přestavěn od stavitele Baltazara Vlacha v letech 1570 - 78. Loď byla při té příležitosti sklenuta a vestavěna do ní oratoř a rovněž z vnější strany přistavěno schodiště z náměstí. Zda tehdy byla postavena severní věž kostela ukáže až stavební průzkum a posouzení zdiva